Lázně, na které se zapomnělo

Osada, která zpustla a znovu ožila

V místech dnešní Hojné Vody stávala kdysi osada zvaná Lugek — ve staré němčině to znamenalo Výhled. Kdo tu kdy byl, chápe proč. Vesnice ale časem zpustla a byla opuštěná.

Roku 1553 sem Vilém z Rožmberka přivedl šestadvacet dřevařů a nová osada dostala jméno Vilémova Hora.

Dřevorubec a studánka

Podle pověsti si tu roku 1556 jeden dřevorubec vyléčil ránu na noze tím, že si ji omýval ve studánce, nad níž visel obraz svaté Anny. Zpráva se rozšířila rychleji, než by dnes zvládla jakákoliv reklama, a rozhodla o osudu obce na několik staletí dopředu. Nad studánkou postavili kapličku — stojí tam dodnes.

Už roku 1564 se v novohradském archivu objevuje zmínka o léčivém zřídle „Dobrá voda na Vilémově Hoře". Rožmberský kronikář Václav Březan k tomu roku poznamenal:

Toho roku 1564 na panství novohradském nad Stropnicí k pomezí rakouskému voda zdravá, jež podnes slove Dobrá voda, se zjevila, kterou mnoho lidí se zhojilo.

Václav Březan, Život pana Viléma z Rožmberka

O tři roky později se ve vsi stavěly domy přímo pro lázeňské hosty. Stavbu řídil novohradský hejtman Vojtěch Hultzšpoler.

Vznešení pacienti

Za vodou sem nechodili jen prostí lidé. Léčil se tu španělský vyslanec u dvora Rudolfa II., generál Octavio Spinola, i Jan ze Zriny, syn vítěze nad Turky Mikuláše Zrinského.

Dvakrát tu pobýval Petr Vok z Rožmberka — poprvé roku 1577. Doktor mu prý vyměřil přesnou dietu a určil, jak se má při lázni chovat a co jíst. Podruhé přijel roku 1597 z Krumlova a zůstal skoro čtrnáct dní. Březan pečlivě zapsal i účet: protráveno 212 kop a 45 grošů míšeňských.

Vilémova Hora z těch návštěv bohatla. Roku 1592 získala městské výsady a znak s jednorožcem skákajícím přes dva prameny. Tou dobou tu už fungovala skelná huť, kde pracovalo dvaadvacet sklářů.

Pramen dodnes teče

Jeden dobře upravený pramen najdete na malé návsi asi sto metrů od apartmánů. Ve vsi jich je několik — připomínají slávu bývalých lázní.

Léčivý je i vzduch

Fouká zde čerstvý vítr přes dunajské údolí přímo z Alp. Lidé s dýchacími potížemi od pradávna vyhledávali místní alpské klima.

Zázrak na objednávku

Koncem 17. století rostly po Čechách barokní kostely jako houby po dešti — pobělohorská šlechta zbohatla a předháněla se v nádheře staveb. Novohradští Buquoyové nechtěli zůstat pozadu. Peněz měli dost, chybělo jen vhodné místo a nějaký ten zázrak.

Místo vyhlédli na severním svahu Kraví hory. A zázrak na sebe nenechal dlouho čekat: 4. října 1701 měl jakýsi Matěj Eggda z Chlupaté Vsi zjevení Panny Marie přesně tam, kde od roku 1642 stávala kaplička.

Kostel postavili v letech 1708 až 1715 — bohatě členité průčelí se dvěma věžemi, kopule nad osmibokou lodí, dvouramenné schodiště k hlavnímu vchodu. Prameny se rozcházejí v tom, kdo ho navrhl: podle jedněch Jan Santini, podle druhých vídeňský stavitel pracující snad podle Dientzenhoferových návrhů. Vnitřek zdobí štuky a fresky od Giacoma Borgana z Janova.

Postavením kostela na Dobré Vodě sláva Hojné Vody skončila. Lidová tvořivost chudého kostelíka nemohla konkurovat perle vrcholného baroka. Na pramen „U svaté Anny" se rychle zapomnělo a zázračnou se stala voda ze dvou kašniček před novým kostelem. V dobách největší slávy sem chodilo na šedesát tisíc poutníků ročně, z Čech i z Rakouska.

Obrázky malované na skle

S poutníky přišel obchod. V okolních vesnicích se rozjela domácká výroba svatých obrázků malovaných přímo na sklo. V 19. století se rozrostla natolik, že se obrázky z Novohradských hor vyvážely skoro do celého světa — hlavně do Portugalska, Španělska, Jižní Ameriky a na Ukrajinu.

Malovali je sklářští dělníci se svými rodinami a kupovali si na ně odpad tabulového skla. Předloha se položila pod sklo, obkreslila se kontura, pak se postupně vyplňovaly barevné plochy a nakonec pozadí. Barvy míchali z hlinek rozdělaných vaječným bílkem.

Ze školy na Dobré Vodě

Na dobrovodské škole se pěstovala hudba, a to zásluhou čtyř generací kantorské rodiny Zellerů. Z otce na syna, vnuka a pravnuka přecházela péče o školní dítky v letech 1739 až 1845. Mezi šestapadesáti žáky, které Ignác Zeller vyučil hudbě, byl i jistý Jakub Strauss, učitel v hornorakouském Tragweinu. Zda patřil do rodiny skladatelů slavných valčíků, se neví — jisté ale je, že dobrovodští Zellerové byli přímými předky autora známé opery Ptáčník.

Blesk roku 1841

Farní kronika zaznamenala, že 1. srpna 1841 odpoledne ve čtyři hodiny uhodil blesk do západní šindelové věže. Vznikl požár, blesk se odrazil od postříbřeného sv. Ducha nad hlavním oltářem, přeskočil na věnec pod obrazem, zapálil jej, dále skočil na zlacený rám a odtud do dlažby kostela, kde zanechal díru v zemi. Nový obraz zavěsili 3. července 1842 — byl malován v Krumlově.

Co stálo u kostela

Vpravo od kostela stávala rozsáhlá budova zvaná rezidence, postavená současně s kostelem. Sloužila k ubytování řeholníků, kněží a bohatších poutníků. Už v roce 1721 byla vybavena lázněmi.

Odkud se vzala železitá voda

Z kroniky Johanna Sommera se dovídáme, že v roce 1840 měla Hojná Voda 83 domy s 529 obyvateli, kostel, školu a špitál — a že zde dříve u železitého pramene, podle kterého je místo nazváno, stával lázeňský dům. Odtud tu informaci nejspíš přebírali autoři starších turistických průvodců.

V roce 1964 zkoumal vzorky vody Výzkumný ústav pro balneologii v Mariánských Lázních a ukázalo se, že jde o čistou pitnou vodu bez přítomnosti železa.

Ani radioaktivní není

Usedlíci tvrdí, že zdejší voda je radioaktivní. Není, i když se to čas od času objeví v průvodcích i v novinách. V roce 1970 byly vzorky zaslány do Výzkumného ústavu radiologického v Praze a výsledek, podepsaný ještě akademikem Františkem Běhounkem, zněl, že nebyla zjištěna ani stopa radioaktivity.

Tak tedy je jisté, že naše voda není ani železitá, ani radioaktivní. Nevěříme ani, že je zázračná. Ale nebudeme se proto rmoutit. Hlavní je, že je to voda dobrá, ba výborná, a i to dnes už hodně znamená.

z obecní kroniky

Čtyři staletí

Uplynula čtyři staletí od založení Hojné Vody. Přecházely války, hřměly revoluce, hroutily se říše a padaly trůny. Ale studánka U svaté Anny zůstala stejná a vydává stále hojné množství dobré vody.